TAJEMSTVÍ - Posázavské hrady a hradiště
Za oněch prastarých časů žil na hradě pan Ondřej z Dubé, nejvyšší zemský sudí. Toho dne seděl na svém oblíbeném místě na mostě a sepisoval česká zemská práva. Tu za ním přiběhl jeden ze zbrojnošů a již z daleka volal. "Pane, pane Ondřeji, vetřelec, dole u věže." Pán, ponořen do svých úvah, téměř nevnímal zbrojnošova slova. Až poté, co zakrátko přivedli chlapce, zvedl oči od papíru. Malý chlapec se však zbrojnošům vysmekl a utíkal se schovat do bezpečí. Pan Ondřej šel opatrně za ním a když spatřil chlapce, jak se celý promočený a špinavý klepe u stěny, mírumilovně se na něj usmál a počal s ním promlouvat.
Chlapec panu Ondřejovi pověděl, že je sirotek a vydal se do zdejšího kraje hledat svého strýce. Únavou se mu při vypravování zavíraly oči a pokašlával. Pán proto nechal zavolat ještě téhož dne lékaře, chlapcovy tváře hořely od vysoké horečky. Lékař přišel pozdě večer, po celém hradě již planuly jasným světlem svíce. Když chlapci rozhrnul potrhanou košili, na čele mu vyrazily krůpěje chladného potu. Chlapec měl na hrudi nad srdcem tři hnědé skvrny - znamení svého rodu. Lékař vše pánovi vypověděl, a tak se stal chlapcovým poručníkem. Druhého dne pán o tom, co mu lékař řekl, pověděl chlapci. Malému sirotkovi se draly slzy do očí, byl tak šťastný, že našel svého strýce a získal vytoužený domov.