DOBRODRUŽSTVÍ - Zřícenina hradu Zbirohy
Zříceniny hradu ční vysoko nad údolím řeky Jizery již od dávných dob a stejně dlouho se vypravuje pověst o přízraku, který se zde zjevuje. V prastarých, neklidných časech husitských válek sídlil na hradě pán podporující Zikmunda v boji proti kacířským husitům. Po několik měsíců zde pokojně žil až do doby, kdy začali jeho hrad obléhat. Dlouho zbrojnoši a vojáci bránili sídlo svého pána. Avšak jednoho dne přijel k hradbám neznámý loupeživý rytíř se skupinkou několika odvážných a udatných mužů. Rytíř naháněl každému strach, v brnění černém jako havraní peří seděl na vraníkovi s jiskřivýma očima. A rudý chochol na přílbici jako by symbolizoval krev, která bude v boji prolita. Proto také začali rytíře nazývat Černým rytířem. Krutý boj tenkrát svedli s obránci hradu, ale nakonec se loupeživým rytířům podařilo sídlo dobýt. Neznámí páni se na hradě usídlili jen nakrátko. Zikmund na ně poslal své vojsko, které Zbirohy zapálilo. Tak hrad roku 1422 vyhořel a Černý rytíř i jeho kumpáni nalezli v plamenech smrt a ti co přežili, museli hrad opustit. Pověst však vypravuje, že se v okolí ohořelých trosek hradu zjevoval přízrak Černého rytíře ještě dlouho poté. Za světlých nocí, když byl měsíc v úplňku, se tu objevoval jeho duch, sedící na černém koni. Byl téměř neviditelný a chvěl se při každém zafoukání větru. Z hradu bylo za takových nocí v půlnoční hodině slyšel teskné volání o pomoc a klapání koňských podkov.
PANSTVÍ - Maloskalský okruh
Přeneseme se nyní spolu do dob dávno minulých a zastavíme se v jedné malebné turnovské hospůdce... Jako téměř každého večera zde seděl vojenský vysloužilec Karásek. Ale toho dne sem zavítal i brusič kamenů, mladý Jan se smutným výrazem ve tváři, a přisedl ke starému Karáskovi. Po chvíli ticha se dal do vypravování. "Víte, strýčku, právě se vracím od své milé Jitky. Dnes jsem se dozvěděl hroznou věc, rodiče chtějí Jitku provdat za toho, kdo má majetek, který by vydal za pytel peněz, a to já v životě mít nebudu. A co je ještě horší, Jitušce už našli i ženicha. Je to mlynářův syn Hubert." "Snadná rada, chlapče. Vím, kde by jsi mohl přijít k takovému jmění. Stačí, když se za úplňku vydáš na Frýdštejn. Tam každý večer snášejí čerti své poklady." Jan se zaradoval, poděkoval starému vysloužilci a odešel. Na úplňkovou noc nemusel Jan dlouho čekat. Již za tři dny odešel večer ze své chaloupky a vydal se k hradu. Dlouho se proplétal mezi pískovcovými skalami, a než došel k hradu, byla temná noc. Přešel přes bývalé nádvoří a pln nejistoty sestupoval po kamenném schodišti do vlhkého sklepení. A opravdu, v rohu stálo několik pytlů plných až po okraj. Jan jeden z nich rozvázal a ponuré sklepení ozářil lesk zlata a šperků. Už už s jedním z pytlů opouštěl děsuplné sklepení a zakrátko si vykračoval k domovu. Náhle zaslechl podivný zvuk, polekal se a v domnění, že se blíží čerti, pytel s pokladem zahodil a utíkal pryč. Hned za svítání šel k Jitce a vše jí vypověděl. Zmínil se i o tom, že pytel snad ještě leží v rokli, a že pro něj brzy dojde, aby mohla být svatba. Jen co Jan odešel, běžela proradná Jitka do mlýna a o pytli peněz, který leží v rokli, pověděla Hubertovi. Ten okamžitě zavolal otce, zapřáhl vůz a už ujížděli k místu, kde měl být ztracený pytel. A na mou věru, pytel s pokladem opravdu našli. Ve mlýně hned začaly přípravy na svatbu. Ještě toho týdne vedl Hubert Jitku k oltáři. I smutný Jan se přišel podívat. Chtěl dívce jen vyčíst její zradu a odejít, ale srdce mu žalem pukalo a pravil: "Již nikdy nebudeš v životě šťastná a z téhle svatby brzy sejde." Všichni přítomní se stali svědky zvláštní události. Do dvora vjely kočáry, z jednoho z nich vystoupil rychtář a z ostatních drábi z rohozeckého zámku. "Mlynáři, jistě jsi slyšel, že zámek Hrubý Rohozec byl nedávno vykraden. Proto půjdeš nyní ty i tvůj syn s námi a doufej, že se vše vyřeší." Mlynář i Hubert se ze šatlavy vrátili za několik dní. Brzy se této záhadě přišlo na kloub. Mlynář před svatbou nakupoval v Praze a platil přitom zlatem z Frýdštejna. Když rychtáři vypověděl, jak k penězům přišel, byl propuštěn. Ukradený majetek pánů z Rohozce se na hradě Frýdštejně skutečně našel, ale mlynář měl takovou ostudu, že ze svatby nakonec opravdu podle Janova proroctví sešlo. A Jan, ten se brzy oženil s hodnou Aničkou z chudé rodiny a byl s ní až do konce života šťastný.